Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz),
který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej
dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti
plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše
jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne
se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se
trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo
Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni
dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká.
Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před
60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete
dvě hodiny jako vykládat.
Dostal jsem Liberecký
Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na
vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala
tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?", která dostávala hned
odpověď: "To má narvaný těma prachama". Tehdy se pan Novotný dostavil
nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou
dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte
živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za
nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby
mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo
bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na
páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři
roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška
byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad
nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes
:) Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech,
když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se
rozchází s představami všech dospělých.
Kdysi jsem
chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní
systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po
devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz),
jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná
využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v
USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je
nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto
nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho
třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů
potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná
převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy
mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na
Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel
podle mne není už jen něco mezi
sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu,
tak ale správným směrem.
0 komentářů:
Okomentovat