V čem jsem dříve topil nervy a čas

Když jsem začínal v dopravě, bylo docela někdy na nervy se přizpůsobit platební morálce mnoha firem. Časem jsem trochu změnil systém a postavil se ke všemu jinak. Fakturu se splatností u nás má dnes skutečně jen minimum firem. Zjistil jsem, že máme i spoustu spokojených dopředu platících zákazníků - jsou to většinou menší firmy. Na velké firmy jsem věděl, že se zaměřovat nebudeme. U dokládkových přeprav všem dopředu platícím automaticky účtujeme 2% slevu a někdy je rizikovější zakázku se splatností lepší odmítnout už jen kvůli tomu, že máte mnohem čistější hlavu, klidněji spíte a v tom volném čase jedině s tou čistou hlavou dokážete posouvat firmu dále. Dokonce se dost často stalo, že ziskové a dobře platící firmy mne požádali po čase o možnost platit dopředu místo původně nastavené faktury se splatností. V době před krizí se mi spousta firem vysmálo. Dnes se to začíná stávat relativně už zažitým pravidlem, že se platí dopředu. Myslím si (a třeba i špatně), že spousta začínajících firem by mělo chtít peníze na dřevo, jestliže z nich mají platit další dodavatele. Nebo to minimálně vymyslet nějak, aby to bylo pro obě strany výhodné... Někdy se třeba v německé firmě děsím toho, když máme velkého zákazníka, který má veliké procento přeprav a tím je s ním spojené určité riziko. Napadlo mne, že je dobré proti tomu bojovat tím, že získáte dalšího velkého zákazníka a tím rozložíte riziko ztráty (nebyla by práce pro některé zaměstnance apod.).