Realitka ze mě má asi radost

Zjistil jsem, že mě celkem začíná bavit jednat o podmínkách koupě pozemku s nadhledem i s úsměvem. Transakce je již v konečné fázi a vím, že už to všechno dopadne ještě do konce tohoto týdne. S realitkou, se kterou jednám, je docela dobrá domluva, všichni mají zájem, aby se vše uzavřelo rychle, což je fajn. Ale jde to takovou optimální rychlostí. Přišly mi návrhy kupních a dalších smluv ke schválení. Před pár lety jsem různé drobné chyby v papírech řešil tak, že jsem do večera seděl nad smlouvami a hledal každou maličkost, mezeru, chybičky. Jednoho dne jsem si řekl, že tím tu druhou stranu strašně znemožňuji a ono to není úplně nejlepší, jestli chcete obchod uzavřít. Hodně situací mě naučilo, že se nesmí v některých vypjatých chvílích jednat písemně. Je to jak hřebík do rakve.

Včera jsem otevřel smlouvy a už jsem je chtěl začít opravovat a vyhazovat odstavce, o kterých nepadla ani řeč a byly dost husté, ale neměl jsem na to náladu ani čas. Nakonec jsem to zavřel a k večeru jsme se s ženou domluvili, že paní z realitky radši zavolám. Nebyl jsem naštvaný, byl jsem spokojený, že to dopadne a nějak jsem tomu s úsměvem věřil, že přeci takovéto věci ve smlouvě mít nechceme. Dnes má přijít nová verze a dokonce s dalším ústupkem, o který jsem ani nežádal.

Vlastně jsem jen chtěl napsat, že tím, že jsem se nerozčílil a nezačal ve wordu cupovat smlouvu na cucky, tak jsem dosáhl svého plus získal něco navíc. Možná jste někdo četl Carnegieho, který umí tyhle věci úplně skvěle podat lépe než já. Tenhle chlápek mi taky hodně pomohl v tom, jak se dívat na svět střízlivýma očima.