Nezabouchl jsem za sebou dveře

Zhruba před pěti až devíti lety jsem pracoval po různých brigádách při škole. Celkem mne to bavilo, naučil jsem se dost věcí do začátku, ale každá brigáda většinou skončí, začnete pracovat jinde, vyhodí vás, nebo potřebujete studovat apod. Včera jsem o tom přemýšlel, že čtyři moji bývalí zaměstnavatelé u mne občas objednávají dopravu a pátého málokdy využiju zase já. Další, který mne jednou vyhodil, u mě chtěl nedávno pracovat. Tak jsem si uvědomil, že vlastně by toto asi nikdy nenastalo, kdybych řekl při ukončení těchto relativně dávných pracovních poměrů všechny své názory, projevil emoce, nebo práskl dveřmi. Vždycky jsem počítal s tím, že kdokoliv mne dal na základě své svobodné vůle práci, tak ji se mnou může i z této vůle ukončit a nic s tím neudělám. Dříve bych to asi neviděl a často jsem litoval, že jsem neřekl všechno, co jsem chtěl. Teď mi to je jedno a plus z toho mám zase pár zakázek.