Zdání může klamat

Dost často mám naivní představu, že by nějaký člověk se mnou mohl spolupracovat a říkám si, že dotyčný by mohl pomoci a stát se obchodním partnerem v určitých záležitostech. Poslední dobou jsem ale zhruba pětkrát dost tvrdě narazil. Vždycky začnu nějakou spoluprací, zakázkou, kterou prostě chci zkusit. Dotyčný ji třeba opravdu získá, ale průběh je někdy fatální. Mne nevadí chyby, problémy, ty se prostě stávají. Ale vadí mi, když druhá strana nepřizná chybu, lže si do kapsy, lituje se a potom vzniká jeden problém za druhým (když si tuhle větu promítnu, tak mi najednou hlavou probíhají identické příběhy těchto lidí).

Jenže pak jsou i lidi, o kterých jste vůbec neměli žádné mínění, nebo spíše jste je skoro zavrhli, že by vám zrovna tenhle člověk asi tak mohl s něčím pomoct. No a ten dotyčný se během všech problémů tak vyprofiluje, že jste opravdu nadšení, že ho máte a spolupráce je pak opravdu třeba na celý život.

Taky jsem zjistil, že se mi už nechce nikomu nabízet práci, zakázky, někoho verbovat, přesvědčovat. Je to podle mne úplně obrácený efekt, než potřebuji. Takže jsem jen ve spojení s lidmi, kteří se ozvali sami a CHTĚLI spolupracovat, nebo alespoň reagovali na mou nabídku a hledali sami řešení... říká se tomu agilnost?