Vyplatilo se držet cíle, ale nehledat ho

Psal jsem posledně článek o tom, že hledám v okolí Liberce pozemek na dům. Obešel jsem celkem dost realit, jezdil na prohlídky vždy potom, co jsem přijel večer z Německa a už jsem ani nevěděl, na jakou prohlídku to vlastně zase jedu. Přestalo mne bavit mluvit s někým, kdo chce prodat pozemek, ale vlastně neví, jestli chce a už dávno jsem zjistil, že s těmito lidmi je škoda trávit čas, takže jsem si řekl, že nebudu ze sebe dělat hlupáka a raději se věnovat své práci. Přitom občas skouknu, když se něco naskytne. Jenže jsem měl ještě domluvené nějaké prohlídky, tak jsem byl nyní na poslední a už rezignovaně zjistil, že tentokrát jsem na správném místě. Pozemek byl 2x větší, než původně prohlížené pozemky, jednání probíhalo přímo na pozemku s majitelkou i realitní agentkou. Tím, že to probíhalo vše osobně, tak se dalo uvažovat hodně rychle a začalo mne to bavit. Věděl jsem, co jsem schopen nabídnout a druhá strana návrh přijala. To se mi zatím nestalo. Dostal jsem veškeré podklady a ty, které jsem neobdržel jsem oběhal druhý den na čtyřech různých úřadech. Z jednání nakonec vzešlo, že k pozemku přiberu ještě druhý velký pozemek se splatností do 10 let. Je to až neskutečné, ale jeden z milníků svého života se mi snad podaří dosáhnout, i když jsem s tím ještě v úterý moc nepočítal. Pár problémů pozemek ale samozřejmě má: drží se zde sníh až do dubna, kdy už je v Liberci jaro. Na druhou stranu je za domem nekonečný les se spoustou dřeva na topení a běžkařská trať. Ženu tedy musím trochu přesvědčovat že uvidíme z ložnice na Sněžku i celé Jizerky a Liberec:) Každopádně je to celé strašně velká náhoda, ten pozemek jsem vůbec nehledal, ale podvědomě jsem o něčem podobném snil celý život.