Jak začít v Německu

Když jsem začínal podnikat s německým trhem, měl jsem celkem obavy z toho, jakým způsobem všechno zvládnu. Věděl jsem, že musím obejít dost institucí a načíst spoustu zákonů a vyjímek pro to, abych mohl začít provozovat přepravní systém na mezinárodní úrovni. Zákony na to, co jsem potřeboval, jsem nevěděl, kde hledat a ani jsem netušil, kam zařadit mou činnost. Psal jsem na české ministervo průmyslu a obchodu, ptal se celníků, na živnosťáku, policie, krajského úřadu a potom samozřejmě podobné kolečko oběhal v Německu. Popovídat si v Německu s lidmi na ulici je přeci jen něco jiného, než obhajovat bichle zákonů na německém finančáku, které jsou od těch českých zákonů úplně jiné. Když jsem zjistil, co všechno musím podniknout, kde se všude musím registrovat a co všechno podávat za přehledy v Německu, moje paní účetní v ČR ze mě měla akorát hrůzu. Daňoví poradci z ČR věděli základ, ale jak jej provádět v Německu, bylo už na mne. Říkal jsem si, že to nemůže být zase tak hrozné, když to dokáží jiní. Rozhodl jsem se do všeho jít a řekl si, že to půjde.

Přesně si pamatuji ten okamžik, kdy jsem se rozhodoval. Na jedné straně byla dost silná vůle všeho nechat a vykašlat se na to. Byl jsem úplně znechucen tím, že vůbec nevím, kde začít a nebyl nikdo, kdo by mi řekl, jak se vše dělá. V ČR třeba máte alespoň trochu povědomí o tom, že Váš známý, když začal podnikat, tak si vyřídil nějaké dokumenty tady a támhle a všechno si třeba vygooglíte. Jenže si představte, že najednou nemáte známé a nevíte, kde začít a co googlit. Na té druhé straně mi něco říkalo, že se nemohu vzdát, když jsem ještě ani nezjistil, co je tedy přesně nutné udělat.

Asi největším milníkem byla moje cesta do Drážďan za daňovým poradcem. Zjistil jsem, že v Německu není potřeba mít vše nastudováno v hlavě, ale že se dá vše jednoduše najít. To se mi líbilo. Měl jsem připraveno dost otázek podle toho, jak jsem některé věci prováděl v ČR. Daňový poradce na mne občas jen nechápavě koukal, proč to chci dělat tak složitě. Vysvětlil jsem mu, jak podáváme přiznání k DPH v ČR a o způsobu obsluhy datových schránek jsem už raději ani nemluvil. Když mi vysvětlil, co všechno je potřeba, byl jsem nadšený, že jde některé věci dělat také jednoduše.

Když se dnes ohlédnu zpětně, tak si říkám, že máme někdy zbytečně velký strach z problémů, které nejsou vůbec problémy. U mne to třeba fungovalo vždy tak, že ty nejhorší situace mne nějakým způsobem posunuli dopředu. Důležité ale je se vždycky sebrat a jít zase dál. Jedna maminka mého kamaráda, který se mnou běhal závody po horách, tak mu před startem ze srandy říkala: "Kubo, a až nebudeš moct, tak si vzpomeň, že ještě z 80% můžeš." Když jsme byli potom starší, tak jsme si z něj vždy dělali srandu. Jenže tahle věta je prostě památná a strašně moc pravdivá.