Podnikání Čechů v zahraničí

Před pár dny mi volal známý z Pekingu, který mne zve už několik let podnikat do Číny, ale vždy jsem měl nějaký důvod, proč nejet (u nás Čechů to je asi klasické:)). Myslíme si, že nás tu drží strašně moc věcí. Hlavními důvody bývá většinou škola, partnerka, rodina, kamarádi apod. Podle mne je nejdůležitější mít plán a dostatek sebevědomí, jak v zahraničí začít a překlenout to první období, než si člověk zvykne. Každý je asi také jiný a hůře může zvládat třeba stres a takové to první období v novém prostředí. Kdo nastoupil do nového prostředí v zaměstnání, to musí znát. Nevíte, co od nových kolegů můžete čekat, nevíte, co si můžete dovolit, zapomínáte, jak se kdo jmenuje a do toho všeho máte na stole spoustu nových a složitých úkolů, takže si připadáte úplně nemožně. Jenže po prvním měsíci jste najednou v týmu a přichází do kolektivu někdo další a vy víte přesně, jak mu je.


Poslední měsíc jsem však řešil docela nezvyklé situace a možnosti v zahraničí a rozleželo se mi v hlavě spoustu věcí. Zjistil jsem, že všechny ty důvody jsou vážně jen klišé a dají se v klidu vyřešit. Hlavní je nad tím vším intenzivně přemýšlet. Ne třeba jenom hodinu, dvě, ale klidně týdny. Nakonec vypadne několik řešení a z nich je potřeba si vybrat. Jsem nyní ve fázi těch řešení a jednání, takže uvidím, jakým směrem se to bude ubírat. Zrovna teď, když píšu tenhle článek mi volal znovu můj známý z Číny, že by se chtěl sejít za týden v ČR, tak se celkem těším. Většinou něco malého připraví k jídlu a není to klasické jednání, na jaké jsme zvyklí v ČR. Většinou je to milé posezení a 90% času se mluví o rodině a normálních věcech. Posledně jsem u něj zjistil, jak chutnají mořské řasy s chlebem, a že jsou vážně super:) Nicméně od prvních jednání nikdy moc neočekávám, spíš se jdu vždy jen pobavit, abych měl možnost o čem přemýšlet.