sobota 28. října 2017

Kontroly jako na letišti

Občas to u nás vypadá jako na letišti. Od roku 2017 se velmi zpřísnily podmínky a kontroly pro mezinárodní přepravu zboží. Spolupráce s celní správou je tedy na denním pořádku. V našich skladech organizovala německá celní správa údajně první mezinárodní výjezd s českou celní správou. Bylo to hodně raritní, když u nás před skladem v Německu zaparkovalo pět vozů české celní správy z Liberce v doprovodu svých německých kolegů.
 
 

úterý 3. října 2017

Pro podnikání nepotřebujete mít kontakty

Jeden spolužák z VŠ mi kdysi vyprávěl, když jsem začínal podnikat, že pro podnikání potřebuju spoustu peněz a hlavně kontaktů. Nic jsem mu na to neříkal, protože jsem tehdy odpověď neznal a navíc neměl ani jedno. Dost často si na tuhle památnou větu vzpomenu, když jedu řešit nějaký průšvih. Asi před deseti dny jsem takto z hodiny na hodinu musel sednout do auta a jet s kolegou do Frankfurtu do centrály DPD jeden problém řešit, protože selhaly veškeré komunikační kanály. Nevěděli jsme vůbec kam jedeme a jestli se s námi vůbec někdo bude bavit. S sebou jsem měl desetkrát vytisknutý e-mail, který jsem potřeboval dodat jednateli. Po 15 minutách u hlavního vchodu zastavil Mercedes s řidičkou a přišel k nám jeden z hlavních mužů DPD. Po dalších 20 minutách a několika telefonátech přijela šéfka bezpečnosti DPD a vše jsme během pár dalších minut vyřešili. 

Celé akci předcházela jedna věta: ,,Nikdo Vám není schopen pomoci, je mi líto. Na shledanou."

Na tuto větu narážím v Německu docela často. Ale samozřejmě i v Čechách. Občas mě přivádí k šílenství, ale už jsem si zvykl. Německo mi přijde v určitých ohledech velmi uzavřený konzervativní trh. Když jsme například chtěli na začátku podnikání pojistit sklad, zeptal jsem se na několik pojišťoven firem v okolí mezi řečí a dostal jsem pár tipů. Napsal jsem oficiální poptávky přes webové formuláře a odpověď nikdy nepřišla. Nakonec jsem se musel zeptat na konkrétní pojišťovací agenty běžných zákazníků pojišťovny, abych vůbec nějakou nabídku obdržel. Takto to bylo téměř se vším. U Deutsche Post jsme první dva roky fungovali bez jakéhokoliv obchodního zástupce, dokud u nás nezastavila jednou černá Audi A6, ze které vystoupil náš nový obchodní zástupce. Je to tím, že Německo je dost rozsáhlý a obrovský trh a důležití zákazníci jsou hlavně ti, co objednávají pravidelně a nemají problém s placením. Všichni zúčastnění to vědí a chovají se podle toho. 

V Česku je to tak, že se Vám obchodní zástupce kvůli obrovské konkurenci bude věnovat i klidně dva roky před spuštěním Vašeho projektu, i když jej třeba nakonec vůbec nespustíte. Na toto je v Německu potřeba dát pozor. Jakmile se na něčem jednou člověk dohodne, je to bráno za dost závazné a slovo prostě platí. Viděl jsem takto několik českých firem, kterým právě Deutsche Post vypověděla výborné podmínky a nakonec jim obchodní zástupce zavolal, že od dnešního dne jejich firma zůstává bez obchodního zástupce kvůli nedodržení ústně dohodnutých podmínek. 

Jestli mám ale třeba po deseti letech odpovědět, zda potřebuje podnikatel mít kontakty pro rozjezd firmy, tak vůbec ne. Ty časem člověk získá a nejhorší na tom je, že nejčastěji u řešení těch největších průšvihů, když se nemá na koho obrátit. 

pondělí 6. února 2017

Kdy vzít investora do firmy a kdy firmu prodat

To je pro mě dnes hodně špatná, ale možná i dobrá otázka. U mne to bylo tak, že na začátku i v průběhu podnikání byla kolem mne taková zvláštní bublina, ve které se budovaly firmy za účelem prodeje. Dokonce mne pozval jeden potenciální investor do hotelu Four Seasons a vše mi vysvětloval. Té době i celému dění okolo jsem příliš nerozuměl a sám jsem nevěděl, co vlastně chci a co je cílem dění kolem nově vznikajících firem v e-commerce. Byl jsem jednou z nich. Jeho model byl postaven na generování co nejvyššího zisku a přípravy firmy pro prodej v nejbližších letech již předem vytipovaným velkým nadnárodním firmám. Nedokážu to hodnotit. Znělo to zajímavě, jen já nesháněl tehdy investora, ale spíše člověka, který by ve starém svetru se mnou šel pracovat a posouvat firmu dopředu a takoví investoři mne neoslovovali. Podobných lidí jako on se se mnou sešlo více. Jenže mne stačil k obědu kus chleba, konzerva tuňáka a paprika. Nejvíc mne vždy štvalo tehdy, že jsem nic neudělal a strávil celý den v autě po Praze. Doba na začátku podnikání byla hodně jiná v tom, že jsem neměl nikoho, koho bych se zeptal, co mám dělat, když mi bylo nejhůř a fakt si nevěděl rady. Ale tohle se v člověku po čase úplně zlomí a najednou dotyčný rezignuje na tuto potřebu hledat investora nebo mentora. Řešení prostě musí najít sám a nemá nikoho, s kým by jej probral, protože na to není čas. Asi tak před třemi lety jsem dostal nabídku na koupi části firmy a vzhledem k velkému potenciálu a možnosti získání zkušeností ze světa dopravy jsem rozepsal dlouhou souhlasnou odpověď s vysvětlováním toho, jak funguje naše firma. Když jsem vše dopsal, podíval jsem se na hodinky a uvědomil jsem si, kolik času mi vše zabralo a zastavil se. Chvilku jsem přemýšlel a pak zmáčkl backspace a e-mail smazal. Se stejným vysvětlením jsem odpověděl i druhé straně. Stal se ze mě od té doby mnohem větší konzervativní protiva a začal jsem si různými situacemi potvrzovat, že ta největší rozhodnutí jsem udělal v malém okamžiku, který se už nedal třeba příští den opakovat, nebo bych na něj ztratil za pár hodin už náladu nebo neměl čas, když bych se s někým musel nejdříve poradit. Také jsem zjistil, že absolutně nevím, co bych dělal, když bych prodal firmu. Nebavilo by mě sedět nezaměstnaný doma a v letadle mi je vždycky špatně a se zavřenýma očima si řikám, ať snad radši spadnem. Uvažoval jsem o prodeji samozřejmě víckrát, ale pak jsem si v hlavě srovnal myšlenky a zjistil, že to tak vlastně nechci. Někteří podnikatelé kupovali firmy v mém oboru po letech zase zpět, protože noví majitelé nechtěli ve firmách sedět v těch starých svetrech s ostatníma...

úterý 17. ledna 2017

Podnikání jako OSVČ registrovaná v Německu

Obdržel jsem následující e-mail, na který odpovídám níže:

Dobrý den pane Krabs,

...

chtěl jsem se Vás zeptat, protože vím, že máte zkušenosti s podnikáním v Německu, jak je těžké a zda je vůbec možné abych já, jako český občan, získal německý živnostenský list.
Nebo mne prosím na někoho nasměrujte...

...

Podnikat v Německu není zase tak složité - sám jsem jako OSVČ v Německu začínal a asi bych to mohl doporučit všem začínajícím. Hlavně je to nejlevnější varianta. Doporučoval bych kontaktovat IHK (hospodářskou komoru) např. v Zittau, kde je zaměstnaný i jeden šikovný občan ČR. Pomáhají podnikatelům hlavně na začátku s legislativou (ale opravdu jen v úplném základu a spíše člověka nasměrují).

Hlavní je rozmyslet, zda máte rezervy na účetní - náklady jsou zhruba krát 4 oproti ČR, plus na zdravotní pojištění - pokud Vás nějaká vyjímka nepřesune k placení sociálního a zdravotního pojištění do ČR, tak i pro úplného začátečníka bez příjmu je náklad na zdravotní pojištění cca 300 EUR, možná i nyní více, aktuální částku nyní neznám. Tyto náklady vám nikdo na konci roku nevrátí, je to minimální sazba.

Jako občan EU můžete podnikat kdekoliv v EU. Toto je na EU dobré. V Sasku to je tak, že se snaží i Čechy lákat českými brožurami, aby podnikat přišli. Člověk se akorát potom ocitne v obrovském sítu kontrol. Buď vydržíte, nebo ne. Znám několik firem, které po několika letech odešly právě kvůli kontrolám zpět do ČR. Tohle je bohužel realita Německa. Samozřejmě jsou takoví i k Němcům. Když zjistí, že vše děláte podle nejlepšího svědomí a nejste ve ztrátě, nebudete mít problém (i když vždy je něco). 

sobota 25. června 2016

Co je cystická fibróza?

I když tento článek nemá příliš nic moc společného se zasilatelskou firmou nebo podnikáním, rozhodl jsem se využít toho, že náš web v Německu denně navštěvuje velké množství lidí z celého světa a zároveň článek publikoval i zde na tomto blogu, abych podpořil vědomí o určité téměř neznámé nemoci.

30. září 2015 jsem se zastavil v Kavárně bez konceptu v Liberci na vernisáži kalendáře Slané ženy. Bylo to velmi milé setkání prezentující krásné modelky. Na úvodní straně kalendáře byla vyfotografována modelka a autorka poutavého blogu o svém životě s cystickou fibrózou. Zemřela 15 dnů po této vernisáži. Prohrála boj s cystickou fibrózou. Nešel jsem na tuto výstavu jen tak náhodou. Šel jsem tam kvůli Klárce, velké rodinné kamarádce a krásné mladé slečně, která v době psaní tohoto článku oslavila tři roky. Klárka se narodila s cystickou fibrózou.

Cystická fibróza je smrtelná lidská dědičná nemoc, která postihuje převážně dýchací a trávicí soustavu. Je zatím nevyléčitelná. V Česku se každoročně s touto nemocí narodí okolo 40 dětí.

Na tomto setkání jsem zjistil, že od doby, co se Klárka narodila, se již v Německu a v USA začínají testovat první léky na některé mutace této nemoci. Ačkoliv pro její mutaci se první lék teprve vyvíjí, začal jsem si uvědomovat, že pro ni existuje naděje prožít standardní život, pokud nadále bude několik dobrovolníků mít vůli a sílu pomáhat kumulovat informace a zajišťovat podporu nemocným. Pro mne samotná informace o vývoji léků byla tak nečekaná a senzační, že bych chtěl zveřejněním tohoto článku alespoň trochu pomoci zvýšit povědomí o cystické fibróze a možnostech pomoci v jakékoliv formě.

Nemocné cystickou fibrózou v ČR sdružuje a podporuje Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s., jehož bankovní účet a PayPal konto uvádím pod článkem. Klub jedná se zástupci zdravotních pojišťoven, ale např. i s předsedou vlády nebo ministrem zdravotnictví o zavedení léku. Dle slov klubu prozatím nepříliš úspěšně. Lék je velmi nákladný a schvalovací proces nových léků velmi nepopulární. Čeští lékaři z center pro cystickou fibrózu vyzývají otevřeným dopisem nemocné, že vybojování léku, který by měl hradit stát, je hlavně na nich (otevřené dopisy jsou na webu cfklub.cz). Myslím si, že ale nejen na nich, rozhodl jsem se tedy, že vytvořím pod článkem vždy krátké aktualizace dění, které budu postupně doplňovat. Můžete mne samozřejmě kontaktovat přes e-mail (ondrej.krabs@mailboxde.com), pokud chcete zveřejnit jakýkoliv milník.

Ondřej Krabs
Mailboxde.com GmbH


Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s.
Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5
Tel. + 420 257 211 929, E-mail: info@cfklub.cz
http://www.cfklub.cz

Bankovní spojení: 30015 – 192 110 13 29 / 0800
IBAN: CZ58 0800 0300 1519 2110 1329
SWIFT / BIC: GIBACZPX

PayPal:

Organizace je na vyžádání schopna vystavit darovací smlouvu.

středa 13. dubna 2016

Jak dělá design firma Grund

Dnes jsem byl na gymnáziu v Jilemnici v rámci projektu muzespodnikat.cz (viz. předchozí článek), kde jsem mluvil s majitelem firmy Grund. Je to firma na výrobu koupelnových předložek, mají zhruba 190 zaměstnanců z toho 40 v Německu. Jde o rodinnou firmu a je postavena na dost tradičních hodnotách. Líbilo se mi, jakým způsobem řeší design výrobků. Jejich designéři jsou např. Blanka Matragi (česká návrhářka, jejími klientkami jsou ženy z královských rodin v Evropě, vlivné ženy v USA apod.), Karim Rashid, Mel Weisweiler (design pro Esprit, Hugo Boss, Swarowski, Willeroy & Boch, ...), Luigi Colani (spolupracoval např. s ALFA ROMEO, LANCIA, VW, BMW, BOEING a také s NASA), ale pak jsou designéry ještě zaměstnanci, kteří vůbec jinak design nevytváří. Prostě chtěli začít spolupracovat. Dostávají poté provizi z prodaného zboží, které navrhli. Konkrétně jde o Mandala Tým, který vytváří mandaly. My asi Blanku Matragi na design webu objednávat zatím nebudeme, ale takový menší tým na prozatím nelíbící se design už máme ;)

středa 30. prosince 2015

Opravdu potřebujete investora?

Před pár lety jsem vzal na firemní večírek hru Cashflow. Chvíli jsme s tím bojovali, ale nakonec měla celkem úspěch. Nepatří mezi nejlevnější, ale jako investice do osvojení základních pojmů a principů investování a finančního povědomí vážně doporučuju.

Četl jsem teď jeden postřeh o investování od Sharon Lechter - spoluautorky této hry, který je podle mne úplně zásadní pro fungování jakéhokoliv startupu. Při rozjíždění firmy vytvářející tuto hru Cashflow si stanovili určitá pravidla pro financování režijních nákladů. Ty jsou podle mne úplně nejdůležitějším prvkem (nebo dírou) každé začínající firmy. Dopředu si řekli, že nebudou kupovat nic, co by vyloženě nezvýšilo odbyt. Zároveň si ale na tento režijní materiál musí vydělat sami tak, že si stanoví nějaký prodejní cíl, který pokryje dané náklady. Když neměli na novou kopírku za 3 000 dolarů (která je hodně lákavá stejně jako spousta jiných věcí na začátku podnikání), koupili si použitou za 300 dolarů. Tentýž rok ji v prosinci vyměnili za tu novou, ale až když se jejich hra stala bestsellerem.

Mne se tohle přemýšlení dost líbí. Ve firmě nás počty zakázek tlačí ke změnám technologií a postupů a někdy je to vážně komedie, co kde vyhrabeme. Já už tomu říkám, když někomu ukazujeme nějakou "novinku", že jsme ji našli někde na smeťáku apod. Jenže si vezměte, že najednou před námi stojí problém, kdy trvale začínáme nestíhat a nechceme se zadlužit, nebo nemáme čas na dojíždění a vysvětlování investorům, co bychom jednou chtěli a že nová technologie stojí do každého skladu třeba milion. Takže vše začneme kutit na koleně, nebo i sami vyvíjet a nakonec technologii někde koupíme na druhé straně světa opravdu téměř ve šrotu, napíšeme výrobci, co chceme za díly a většinou se nám to podaří za zlomek ceny dát dohromady. Výrobci jsou nadšení, když vidí někoho zapáleného, jak po rozpájení jejich plošného spoje zjistil problém v jejich procesoru, takže nám často pošlou i díly zadarmo. Děláme to takto i na druhou stranu my s našimi zákazníky, když nám najdou problém v systému. Nevidím v tom nic špatného jít i v době, kdy se firmě daří, cestou co největší optimalizace a šetřit peníze na další investice.

úterý 29. prosince 2015

Když začneš kalkulovat, je to špatný

Párkrát nás před mnoha lety v létě trénoval olympionik na lyžích Radim Nyč na soustředěních a jednou vyprávěl o tom, jak se mu nepovedl jeden závod na olympiádě, ačkoli startoval z perfektní pozice. Už si ten příběh nepamatuju úplně dobře, ale hlavní byla ta pointa. Vysvětloval, že si začal v hlavě malovat to, jak vyhraje a co by se stalo, kdyby jej někdo dojel a jedním slovem začal v hlavě kalkulovat. Závod pro něj tehdy dopadl špatně, protože se začal soustředit na úplně něco jiného, než na samotný závod, kde hraje roli hlavně to, abyste neupadli a prostě makali a měli hodně čistou mysl.

Vždycky si na toto vzpomenu, když se třeba daří a člověk začne narychlo vymýšlet, co všechno by měl ještě zvládnout místo toho, aby se soustředil jen na ty zásadní věci.