pondělí 6. února 2017

Kdy vzít investora do firmy a kdy firmu prodat

To je pro mě dnes hodně špatná, ale možná i dobrá otázka. U mne to bylo tak, že na začátku i v průběhu podnikání byla kolem mne taková zvláštní bublina, ve které se budovaly firmy za účelem prodeje. Dokonce mne pozval jeden potenciální investor do hotelu Four Seasons a vše mi vysvětloval. Té době i celému dění okolo jsem příliš nerozuměl a sám jsem nevěděl, co vlastně chci a co je cílem dění kolem nově vznikajících firem v e-commerce. Byl jsem jednou z nich. Jeho model byl postaven na generování co nejvyššího zisku a přípravy firmy pro prodej v nejbližších letech již předem vytipovaným velkým nadnárodním firmám. Nedokážu to hodnotit. Znělo to zajímavě, jen já nesháněl tehdy investora, ale spíše člověka, který by ve starém svetru se mnou šel pracovat a posouvat firmu dopředu a takoví investoři mne neoslovovali. Podobných lidí jako on se se mnou sešlo více. Jenže mne stačil k obědu kus chleba, konzerva tuňáka a paprika. Nejvíc mne vždy štvalo tehdy, že jsem nic neudělal a strávil celý den v autě po Praze. Doba na začátku podnikání byla hodně jiná v tom, že jsem neměl nikoho, koho bych se zeptal, co mám dělat, když mi bylo nejhůř a fakt si nevěděl rady. Ale tohle se v člověku po čase úplně zlomí a najednou dotyčný rezignuje na tuto potřebu hledat investora nebo mentora. Řešení prostě musí najít sám a nemá nikoho, s kým by jej probral, protože na to není čas. Asi tak před třemi lety jsem dostal nabídku na koupi části firmy a vzhledem k velkému potenciálu a možnosti získání zkušeností ze světa dopravy jsem rozepsal dlouhou souhlasnou odpověď s vysvětlováním toho, jak funguje naše firma. Když jsem vše dopsal, podíval jsem se na hodinky a uvědomil jsem si, kolik času mi vše zabralo a zastavil se. Chvilku jsem přemýšlel a pak zmáčkl backspace a e-mail smazal. Se stejným vysvětlením jsem odpověděl i druhé straně. Stal se ze mě od té doby mnohem větší konzervativní protiva a začal jsem si různými situacemi potvrzovat, že ta největší rozhodnutí jsem udělal v malém okamžiku, který se už nedal třeba příští den opakovat, nebo bych na něj ztratil za pár hodin už náladu nebo neměl čas, když bych se s někým musel nejdříve poradit. Také jsem zjistil, že absolutně nevím, co bych dělal, když bych prodal firmu. Nebavilo by mě sedět nezaměstnaný doma a v letadle mi je vždycky špatně a se zavřenýma očima si řikám, ať snad radši spadnem. Uvažoval jsem o prodeji samozřejmě víckrát, ale pak jsem si v hlavě srovnal myšlenky a zjistil, že to tak vlastně nechci. Někteří podnikatelé kupovali firmy v mém oboru po letech zase zpět, protože noví majitelé nechtěli ve firmách sedět v těch starých svetrech s ostatníma...

úterý 17. ledna 2017

Podnikání jako OSVČ registrovaná v Německu

Obdržel jsem následující e-mail, na který odpovídám níže:

Dobrý den pane Krabs,

...

chtěl jsem se Vás zeptat, protože vím, že máte zkušenosti s podnikáním v Německu, jak je těžké a zda je vůbec možné abych já, jako český občan, získal německý živnostenský list.
Nebo mne prosím na někoho nasměrujte...

...

Podnikat v Německu není zase tak složité - sám jsem jako OSVČ v Německu začínal a asi bych to mohl doporučit všem začínajícím. Hlavně je to nejlevnější varianta. Doporučoval bych kontaktovat IHK (hospodářskou komoru) např. v Zittau, kde je zaměstnaný i jeden šikovný občan ČR. Pomáhají podnikatelům hlavně na začátku s legislativou (ale opravdu jen v úplném základu a spíše člověka nasměrují).

Hlavní je rozmyslet, zda máte rezervy na účetní - náklady jsou zhruba krát 4 oproti ČR, plus na zdravotní pojištění - pokud Vás nějaká vyjímka nepřesune k placení sociálního a zdravotního pojištění do ČR, tak i pro úplného začátečníka bez příjmu je náklad na zdravotní pojištění cca 300 EUR, možná i nyní více, aktuální částku nyní neznám. Tyto náklady vám nikdo na konci roku nevrátí, je to minimální sazba.

Jako občan EU můžete podnikat kdekoliv v EU. Toto je na EU dobré. V Sasku to je tak, že se snaží i Čechy lákat českými brožurami, aby podnikat přišli. Člověk se akorát potom ocitne v obrovském sítu kontrol. Buď vydržíte, nebo ne. Znám několik firem, které po několika letech odešly právě kvůli kontrolám zpět do ČR. Tohle je bohužel realita Německa. Samozřejmě jsou takoví i k Němcům. Když zjistí, že vše děláte podle nejlepšího svědomí a nejste ve ztrátě, nebudete mít problém (i když vždy je něco). 

sobota 25. června 2016

Co je cystická fibróza?

I když tento článek nemá příliš nic moc společného se zasilatelskou firmou nebo podnikáním, rozhodl jsem se využít toho, že náš web v Německu denně navštěvuje velké množství lidí z celého světa a zároveň článek publikoval i zde na tomto blogu, abych podpořil vědomí o určité téměř neznámé nemoci.

30. září 2015 jsem se zastavil v Kavárně bez konceptu v Liberci na vernisáži kalendáře Slané ženy. Bylo to velmi milé setkání prezentující krásné modelky. Na úvodní straně kalendáře byla vyfotografována modelka a autorka poutavého blogu o svém životě s cystickou fibrózou. Zemřela 15 dnů po této vernisáži. Prohrála boj s cystickou fibrózou. Nešel jsem na tuto výstavu jen tak náhodou. Šel jsem tam kvůli Klárce, velké rodinné kamarádce a krásné mladé slečně, která v době psaní tohoto článku oslavila tři roky. Klárka se narodila s cystickou fibrózou.

Cystická fibróza je smrtelná lidská dědičná nemoc, která postihuje převážně dýchací a trávicí soustavu. Je zatím nevyléčitelná. V Česku se každoročně s touto nemocí narodí okolo 40 dětí.

Na tomto setkání jsem zjistil, že od doby, co se Klárka narodila, se již v Německu a v USA začínají testovat první léky na některé mutace této nemoci. Ačkoliv pro její mutaci se první lék teprve vyvíjí, začal jsem si uvědomovat, že pro ni existuje naděje prožít standardní život, pokud nadále bude několik dobrovolníků mít vůli a sílu pomáhat kumulovat informace a zajišťovat podporu nemocným. Pro mne samotná informace o vývoji léků byla tak nečekaná a senzační, že bych chtěl zveřejněním tohoto článku alespoň trochu pomoci zvýšit povědomí o cystické fibróze a možnostech pomoci v jakékoliv formě.

Nemocné cystickou fibrózou v ČR sdružuje a podporuje Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s., jehož bankovní účet a PayPal konto uvádím pod článkem. Klub jedná se zástupci zdravotních pojišťoven, ale např. i s předsedou vlády nebo ministrem zdravotnictví o zavedení léku. Dle slov klubu prozatím nepříliš úspěšně. Lék je velmi nákladný a schvalovací proces nových léků velmi nepopulární. Čeští lékaři z center pro cystickou fibrózu vyzývají otevřeným dopisem nemocné, že vybojování léku, který by měl hradit stát, je hlavně na nich (otevřené dopisy jsou na webu cfklub.cz). Myslím si, že ale nejen na nich, rozhodl jsem se tedy, že vytvořím pod článkem vždy krátké aktualizace dění, které budu postupně doplňovat. Můžete mne samozřejmě kontaktovat přes e-mail (ondrej.krabs@mailboxde.com), pokud chcete zveřejnit jakýkoliv milník.

Ondřej Krabs
Mailboxde.com GmbH


Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s.
Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5
Tel. + 420 257 211 929, E-mail: info@cfklub.cz
http://www.cfklub.cz

Bankovní spojení: 30015 – 192 110 13 29 / 0800
IBAN: CZ58 0800 0300 1519 2110 1329
SWIFT / BIC: GIBACZPX

PayPal:

Organizace je na vyžádání schopna vystavit darovací smlouvu.

středa 13. dubna 2016

Jak dělá design firma Grund

Dnes jsem byl na gymnáziu v Jilemnici v rámci projektu muzespodnikat.cz (viz. předchozí článek), kde jsem mluvil s majitelem firmy Grund. Je to firma na výrobu koupelnových předložek, mají zhruba 190 zaměstnanců z toho 40 v Německu. Jde o rodinnou firmu a je postavena na dost tradičních hodnotách. Líbilo se mi, jakým způsobem řeší design výrobků. Jejich designéři jsou např. Blanka Matragi (česká návrhářka, jejími klientkami jsou ženy z královských rodin v Evropě, vlivné ženy v USA apod.), Karim Rashid, Mel Weisweiler (design pro Esprit, Hugo Boss, Swarowski, Willeroy & Boch, ...), Luigi Colani (spolupracoval např. s ALFA ROMEO, LANCIA, VW, BMW, BOEING a také s NASA), ale pak jsou designéry ještě zaměstnanci, kteří vůbec jinak design nevytváří. Prostě chtěli začít spolupracovat. Dostávají poté provizi z prodaného zboží, které navrhli. Konkrétně jde o Mandala Tým, který vytváří mandaly. My asi Blanku Matragi na design webu objednávat zatím nebudeme, ale takový menší tým na prozatím nelíbící se design už máme ;)

středa 30. prosince 2015

Opravdu potřebujete investora?

Před pár lety jsem vzal na firemní večírek hru Cashflow. Chvíli jsme s tím bojovali, ale nakonec měla celkem úspěch. Nepatří mezi nejlevnější, ale jako investice do osvojení základních pojmů a principů investování a finančního povědomí vážně doporučuju.

Četl jsem teď jeden postřeh o investování od Sharon Lechter - spoluautorky této hry, který je podle mne úplně zásadní pro fungování jakéhokoliv startupu. Při rozjíždění firmy vytvářející tuto hru Cashflow si stanovili určitá pravidla pro financování režijních nákladů. Ty jsou podle mne úplně nejdůležitějším prvkem (nebo dírou) každé začínající firmy. Dopředu si řekli, že nebudou kupovat nic, co by vyloženě nezvýšilo odbyt. Zároveň si ale na tento režijní materiál musí vydělat sami tak, že si stanoví nějaký prodejní cíl, který pokryje dané náklady. Když neměli na novou kopírku za 3 000 dolarů (která je hodně lákavá stejně jako spousta jiných věcí na začátku podnikání), koupili si použitou za 300 dolarů. Tentýž rok ji v prosinci vyměnili za tu novou, ale až když se jejich hra stala bestsellerem.

Mne se tohle přemýšlení dost líbí. Ve firmě nás počty zakázek tlačí ke změnám technologií a postupů a někdy je to vážně komedie, co kde vyhrabeme. Já už tomu říkám, když někomu ukazujeme nějakou "novinku", že jsme ji našli někde na smeťáku apod. Jenže si vezměte, že najednou před námi stojí problém, kdy trvale začínáme nestíhat a nechceme se zadlužit, nebo nemáme čas na dojíždění a vysvětlování investorům, co bychom jednou chtěli a že nová technologie stojí do každého skladu třeba milion. Takže vše začneme kutit na koleně, nebo i sami vyvíjet a nakonec technologii někde koupíme na druhé straně světa opravdu téměř ve šrotu, napíšeme výrobci, co chceme za díly a většinou se nám to podaří za zlomek ceny dát dohromady. Výrobci jsou nadšení, když vidí někoho zapáleného, jak po rozpájení jejich plošného spoje zjistil problém v jejich procesoru, takže nám často pošlou i díly zadarmo. Děláme to takto i na druhou stranu my s našimi zákazníky, když nám najdou problém v systému. Nevidím v tom nic špatného jít i v době, kdy se firmě daří, cestou co největší optimalizace a šetřit peníze na další investice.

úterý 29. prosince 2015

Když začneš kalkulovat, je to špatný

Párkrát nás před mnoha lety v létě trénoval olympionik na lyžích Radim Nyč na soustředěních a jednou vyprávěl o tom, jak se mu nepovedl jeden závod na olympiádě, ačkoli startoval z perfektní pozice. Už si ten příběh nepamatuju úplně dobře, ale hlavní byla ta pointa. Vysvětloval, že si začal v hlavě malovat to, jak vyhraje a co by se stalo, kdyby jej někdo dojel a jedním slovem začal v hlavě kalkulovat. Závod pro něj tehdy dopadl špatně, protože se začal soustředit na úplně něco jiného, než na samotný závod, kde hraje roli hlavně to, abyste neupadli a prostě makali a měli hodně čistou mysl.

Vždycky si na toto vzpomenu, když se třeba daří a člověk začne narychlo vymýšlet, co všechno by měl ještě zvládnout místo toho, aby se soustředil jen na ty zásadní věci.

čtvrtek 5. listopadu 2015

MuzesPodnikat.cz - Příběhy českých podnikatelů

Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

Dostal jsem Liberecký Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?", která dostávala hned odpověď: "To má narvaný těma prachama". Tehdy se pan Novotný dostavil nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes :) Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech, když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se rozchází s představami všech dospělých.

Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel podle mne není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, tak ale správným směrem.

středa 29. dubna 2015

Prodej na eBay.de očima českých firem

Za poslední roky jsem si všiml, že některé české firmy, které s námi posílají do Německa, mají velkou obavu z toho, že jsou z ČR a zakládají GmbH v Německu ještě před vstupem na tamní trh. Nechci tu kázat vodu, když jsem GmbH v Německu zakládal také, ale bylo to až asi po čtyřech letech působení na tamním trhu zprvu jako fyzická osoba zapsaná v německém obchodním rejstříku (pro začátek mohu tuto formu doporučit, když není jiné řešení). Se sklady a zaměstnancemi v Německu jsem neměl jinou možnost než být registrován jako německá firma. Jakmile se už člověk rozhodne podnikat s německou entitou, musí počítat i s adekvátními náklady (v době, kdy píšu tento článek nás např. zpracování účetnictví jen v Německu měsíčně stojí zhruba 1000 EUR, ze začátku to jsou nižší částky, ale i tak je potřeba počítat s tím, že si na hodně věcí i kvůli rozdínosti mezd připravte vždy tak krát čtyři co v ČR a je potřeba se s vícenáklady sžít - resp. se přizpůsobit, zaplatit je a vnitřně to hodit za hlavu).

Německo má svá specifika právě kvůli místnímu trhu a mentalitě. Jakmile se zaregistrujete, úřady o Vás vedou hned v prvním roce složky, čtou Váš web, stejně jako zákazníci (moje fotka a kompletně vytištěný web je třeba na živnostenském úřadě v Zittau, ačkoliv máme velmi dobré vztahy). Jakmile dojde na první reklamace, zákazníci jsou schopni přijet osobně, nebo si Vás nechají zkontrolovat skrze živnostenský úřad, finanční úřad, policii, nebo celní správu (a to i když jim vyjdete vstříc). Stačí jen to, když se jim něco nezdá. Toto zjistilo několik našich zákazníků z USA, Francie, Británie, Polska nebo i z Hong Kongu, kteří se právě v Německu naopak vůbec nesnaží registrovat a vše řeší ze svých domovských zemí a jejich zákazníci to vědí a tím jim dávají větší prostor k jednání. Tyto firmy jsou jak na Amazonu, tak na eBay úspěšné. Amazon sice má občas určitou autorizační vlnu, kdy prodejcům z jiných zemí povypíná účty, než je plně ověří, ale je podle mne pro ochodníky nejvýhodnější (nemusíte např. platit za každý vystavený předmět, ale platíte paušálně za celou škálu produktů - při tísíci produktech může jít o znatelnou úsporu). Situace se dá zčásti řešit i tím, že místo, odkud se dodává, stanovíte např. v Zittau, i když v podmínkách může být uvedeno, že se jedná o českou firmu. Zákazník pak ví, že zásilku může vrátit např. zpět po Německu.

Když to mám shrnout, vůbec bych se toho, že jsem z Čech, nebál. Pro zahraniční zákazníky to o nás také píšeme a spíše máme pozitivní reakce - občas se nám někdo podepíše česky, protože ví, že tam já nebo část našich zaměstnanců bydlí a lidé ve světě to neřeší už vůbec. Jednomu velkému zákazníkovi z USA, kterému chodí zásilky na Ruzyni a večer přijedou do Liberce, kde se přes noc zpracují  a druhý den odjíždí od nás z Německa, jsem jednou vysvětlil, aby se konečně podíval na mapu a zjistil, jak to vlastně s tou Českou republikou je. Pracujeme s ním denně přes dva roky a paradoxně k nám přišel od německé firmy. Jiná podobná firma z Británie, které nabízíme i služby České pošty, tak si pro změnu stále myslí, že jsme ještě Československo, ale to je relativně ve světě běžné (i na JFK mi jednou hlásili poslední výzvu pro Czechoslovakian Airlines). Podle mne to lidé spíše ocení, když firmy jednají upřímně.